Historie

Počátek historie kapely RUMPÁL (SYMFONIK RUMPÁL) sahá do roku 1983, kdy se partička zanícených kluků z tehdejšího Gottwaldova rozhodla, že posílí hudební svět o další rockovou superskupinu. Jak to tak bývá a i tajemný název kapely napovídal, jednalo se o hudbu ovlivněnou hudebními trendy doby, rock, funky, jazz a i klasika. Zpočátku kapela hrála pouze instrumentální skladby v sestavě: Petr Chmela- bicí, Staňa Bartošík – housle, Miroslav Palát – baskytara, Petr Stibora- klávesy. Od samého počátku byla jejich hra postavená na instrumentalním perfekcionalismu, který vyvrcholil úspěšným koncertem na Malé scéně. Bohužel povolávací rozkaz Stani Bartošíka další rozvoj této formace zhatil. Tím se dostáváme do druhého významného období kapely, stále ješte SYMFONIKU.. V této době se potkávají s kytaristou Jirkou Vaculíkem.


Petr Chmela o tom vypráví: “ Hledal jsem kytaristu, jeden večer jsem navštívil koncert kapely s podivným názvem Tarantule. Hned jsem byl fascinován hrou kytaristy. Bohužel, Jirka byl kapelníkem Tarantule, tak jsem musel hledat hledat cesty jak ho dostat do kapely k nám. Během času, jsme zjistili, že nás spojuje spousta společných zájmů, tak to nakonec nedalo ani tolik práce.” Hudební projev kapely se výrazně změnil, navíc s příchodem Jitky Woodhams přibyl i zpěv.V tehdejší době byla její angličtina bez akcentu docela raritou a kapela se stala brzy velmi oblíbenou a slavila úspěchy na většině tehdejších rockových akcí, především na Vokalíze 1986, a Rockfestu v roce 1988. V porevoluční době plně využili svobody pohybu a začali hostovat v různých rockových a jazzových klubech u nás i mimo republiku, hlavně pak ve Vídni. Doba byl plná možností a času na hraní ubývalo. V té době odešla Jitka Woodhams tak si kapela si občas vypůjčila zpěváka Pavla Kačese Husára, zvaného Kača z Fleretu.


Jeho syrový projev značně ovlivnil sound kapely. Dá se říci, že tehdy začala ta pravá bigbítová éra RUMPÁLU. Ta vydržela prakticky do nahrávání poslední desky v roce 2002.


Petr na začátky této formace vzpomíná: “ V naší garáži jsme při zkouškách začali nevině popíjet a přitom zkoušet co kdo přines. Obvykle někdo z nás omylem zmáčknul tlačítko REC na nahrávacím magnetofonu. Druhý den jsme se nestačili divit co z nás vypadlo. Postupně jsme získali materiál na víc než tři alba. V krátké době mezi roky 1995 a 1996 jsme natočili dvě, UMBAJQUÍ a ZADARMO NE! Bohužel, už v té době se ukázalo, že bez podpory koncertů to nepůjde, ale času bylo stale méně.”V roce 1999 vydal RUMPÁL další CD s názvem SAVANA, koncepčne více písničkové.Na této desce se objevují výrazné melodie a písně se skvělými texty Gábiny Osvaldové.Pilotní skladba SAVANA se v té době hrála poměrně dlouho na většině rádií, ale stará nemoc RUMPÁLU, nedostatek času na koncertování zhatil i poměrně skvěle rozjetou medializaci projektu. Zdálo se, že boj s časem a chutí makat na hudbě je fuč. Bylo velkým překvapením, když si kluci v roce 2002 řekli, že si nahrají tzv. garážovou desku. Prostě bigbít jako za mlada s co nejsyrovějším zvukem. Využili dílem část materiálu z let 1996 i věcí nových. Nahrávání se skvěle rozjelo, ale brzy opadla chuť album dokončit. Náhrávka byla pořízena, nicméně se kapela dohodla na tom, že desku nevydá. S odstupem času ji lze označit za velmi vyzrále dílo, skvěle zahrané a i návrat k větší syrovosti kapele prospěl. Nahrávka tedy letos konečně vychází. Těžko ríci, zda je to špatně, že až teď. Možná nazrál čas, abychom si řekli, to všechno nevodnééés čas. Lapidárně se k existenci RUMPÁLU vyjádřil Vlasta Redl:


“Neuhodl bych, že se nad Rumpálem na tak dlouho zavře voda a ptám se sám sebe, kde by dnes tahle kapela byla, kdyby jejich lídry nová doba a možnosti, které otevřela, nezavála do jiných, prozaičtějších vod.


Nevím. Jako kamarádovi je mi jejich rozchodu líto, ale jako profesionál musím konstatovat, že s rozchodem téhle kapely zmizela z naší hudební scény jedna z nejtalentovanějších hrozeb velice nebezpečné konkurence. :-)”

 

Slova Vlasty Redla musíme dnes trochu poopravit, neboť se v letošním roce voda opět otevřela